VÁCLAV KLAUS, prezident ČR v letech 2003-2013

VÁCLAV KLAUS, prezident ČR v letech 2003-2013

Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
19. 2. 2020 13:48
Naši samozvaní „majitelé“ demokracie, kteří tak ostře bojují proti všem nedemokratickým způsobům uspořádání jakékoli lidské komunity ve světě i u nás doma, se tentokráte úžasně předvedli a plně odkryli své pravé nedemokratické já. Ve zcela demokraticky zorganizovaných volbách, ve zcela demokraticky zvolené Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky byl většinou hlasů zvolen ombudsmanem bývalý zástupce ombudsmanky Šabatové Stanislav Křeček. Ti, kteří v této volbě prohráli, spustili spolu s Milionem chvilek na dr. Křečka a na výsledek této volby neskutečně agresivní útok. Opět se ukázalo, že demokratické uspořádání nepřijímají, pokud není výsledek voleb takový, jaký by si přáli oni. Není to nic nového. Stalo se to opakovaně v minulosti, např. při volbě prezidenta Zemana, při výsledcích parlamentních voleb, v nichž uspěla strana premiéra Babiše a v mnoha dalších případech. Výsledek demokratických voleb nepřijímají. Že to dají tak rychle a tak hrubě okamžitě najevo, je určitou novinkou. Při opačném výsledku voleb by druhá strana nic takového určitě neudělala. Prohru ve volbách by přijala bez jakéhokoli komentáře. Prostě jako prohru, která k demokracii patří. Ukazuje se, že progresivističtí věční majitelé pravdy (už od éry pravdy a lásky) považují volby za komplikaci, která jim znemožňuje uskutečňovat jejich politické plány, kterým je popření parlamentní demokracie a nastolení vlády nevolených, ale vyvolených. Demokracie jim vyhovuje, jen když vede k jejich vítězství.
7. 1. 2020 13:43
Když jsem byl letos po mnoha letech opět v Číně, za nepříjemnou novinku jsem považoval zcela nepřijatelný systém tzv. social scoring (sociálního či společenského hodnocení), který je založen na sledování chování každého člověka (patří do něho např. i systém pouličních kamer, které Vám snižují hodnocení, když přecházíte ulici na červenou či mimo přechod pro pěší). Viděl jsem v tom další stupeň sociálně-inženýrského systému regulace lidského chování, který nebyl ani za komunismu a o kterém jsme si pouze četli v antiutopické literatuře typu Huxleyho „Brave New World“. Číňani jsou podle tohoto scoringu přijímáni do školy nebo do zaměstnání, a bere se to v úvahu při povolování cesty do ciziny. Naši bojovníci s Čínou by však neměli jásat, že na jejich slova o Číně dochází. Něco velmi podobného se totiž rodí daleko blíž k nám, v sousedním Německu. Zatím jen „dobrovolně“, ještě na to není zákon, ale už nyní je vytvářena masivní nátlaková společenská atmosféra, aby se lidé dobrovolně - zatím - „podvolovali“ (což jen potvrzuje genialitu názvu nedávného Houellebecqova románu).
20. 12. 2019 11:57
Vždy říkáme, že je každý rok jiný, ale ten letošní trochu jiný opravdu je. Vzpomínali jsme, a někteří z nás dokonce i oslavovali, 30. výročí konce komunismu, ale není málo těch, kteří mají pocit, že nám bylo toto výročí ukradeno. Když říkám nám, myslím tím většině občanů České republiky, kterým toto výročí skutečně patří, nikoli těm, kteří si ho pro své osobní politické cíle chtějí přivlastnit. Důvodů ke slavení je dost, ale to se u nás nedělá. Řada lidí naopak využívá výročí tohoto typu k vyjádření své nespokojenosti s výsledkem voleb před dvěma lety a s dnešní vládnoucí garniturou. Tito lidé měli bohužel daleko větší mediální podporu a tím i sledovanost. Vážná analýza období našich třiceti let byla naprostou výjimkou. V průběhu celého roku 2019 narůstalo – naši zemi nesmírně poškozující – nepřátelské dělení společnosti na mlčící většinu a na věčné aktivistické revolucionáře, kteří se stylizují do role majitelů pravdy (a lásky). Tyto dvě skupiny mají zcela odlišné zájmy a ambice. Legitimně zvolená politická reprezentace státu se nachází někde mezi. Nechtějí je ani ti, ani oni. 
3. 10. 2019 12:42
Vážený pane předsedo, dámy a pánové, vzácní hosté, děkuji za pozvání na Vaše dnešní, vskutku historické shromáždění. Přijel jsem za Vámi do Brna proto, abych Vám vyjádřil svou podporu a abych svou přítomností demonstroval svou solidaritu s ambicemi Vašeho hnutí. Jsem tu i proto, že jsem jeden z těch, kteří připravili podklady pro téma zahraniční politiky Vašeho hnutí. Do dalších věcí se Vám moc plést nebudu. Syn by mi to ani nedovolil. Přijel jsem do Brna rovnou z Číny, kde jsem o den zkrátil svou cestu. Zároveň jsem se panu kardinálu Dukovi omluvil z dnešní účasti na svatováclavských oslavách ve Staré Boleslavi. Chci tím zdůraznit, že mi o úspěch Vašeho politického uskupení jde.  Domnívám se, že se zde dnes sešli lidé, kteří se – stejně jako já – necítí dobře v naší politice, kteří se nemohou smířit s chováním a jednáním našich politických stran a kteří už delší dobu nemají koho volit. My, kteří jsme zde, doufáme, že se Trikolóra natolik prosadí na naší politické scéně, že bude rozumné ji volit. Vyžaduje to ještě mnoho práce.
3. 10. 2019 12:11
Karel Gott byl fenoménem české i evropské hudební scény, jeho hlas i ohlas ve společnosti přesáhly oblast hudby i hranice naší země. Stal se všeobecně vnímaným symbolem doby, v níž několik generací až do současnosti u nás žilo. Nespoléhal se pouze na svůj talent, celý život na sobě velmi pilně pracoval. Byl příkladem vzácné profesionality. Ve svém oboru se stal jednou z „výstavních značek“ naší země ve světě a jako jeden z mála českých umělců se v zahraničí v posledních desetiletích úspěšně prosadil. I přes svůj věk a vážné onemocnění veřejně vystupoval téměř až do posledních dnů svého života. Jeho písně s námi zůstanou po mnoho let. V tomto smyslu od nás Karel Gott neodchází.
5. 4. 2019 9:52
První osoba množného čísla v nadpisu není překlepem. Mluvíme skutečně o nás, o těch z nás, kteří hluboce nesouhlasíme se současnou formou evropské integrace, s její nedemokratičností, s její zbytečnou a zcela neproduktivní centralizací, s jejím potlačováním základní jednotky uspořádání evropského kontinentu, kterou je už po tři století národní stát, nikoli stát imperiální, nikoli nadnárodní říše. Ve výsledcích referenda o brexitu jsme viděli obrovskou šanci začít bourat celý euovský domeček z karet, a proto jsme ho tak pozitivně přijímali.  Rozhodnutí britské veřejnosti ve všelidovém hlasování v roce 2016, zvaném brexit, jsme interpretovali jako svobodné rozhodnutí většiny občanů jedné členské země Evropskou unii opustit. Důvodem byla jejich nespokojenost s tím, že stále více rozhodování o Velké Británii nebylo prováděno v britském parlamentu a britskou vládou, ale v bruselských byrokratických strukturách. Jen a jedině, a právě o tom, bylo hlasování o brexitu. Nemůžeme přijmout dnešní rozpliznutí debaty na toto téma, její převedení na detaily a technikálie.
18. 3. 2019 16:54
Rozhodnutí vedení ODS, resp. jejího poslaneckého klubu mne nepřekvapilo. Tito lidé nemají s původní ODS nic společného. S jejími ideály se rozešli už dávno, nebo je nikdy nesdíleli. Charakterizuje je nadbíhání politické korektnosti a pravdě a lásce. Jejich cesta k politické bezvýznamnosti je zcela přímočará. Dříve či později musí vzniknout nová, skutečně pravicová strana. Dlouho jsme mnozí sázeli na ODS. Teď už snad každý ví, že to není možné. Můj syn se mnou své výroky nekonzultoval. Ani já s ním nekonzultoval toto své prohlášení. Nechci mu zužovat jeho manévrovací prostor, jinak by mé výroky o ODS byly daleko ostřejší.
28. 10. 2018 11:43
Oslavujeme 100. výročí vzniku Československa, společného státu Čechů a Slováků a 100. výročí obnovení české státnosti. Prvně v dějinách ve formě republikánského zřízení. K dnešnímu výročí jsou organizovány stovky či tisíce veřejných shromáždění, výstav a koncertů i v nejzapadlejších koutech naší vlasti, ale nejsem si zcela jist, zda jsou konány s dostatečně důsledným domýšlením všech souvislostí, které před nás dnešek – současná Evropa a probíhající změna ambicí projektu evropské integrace – staví. Dnes je důvod slavit. V mnoha ohledech žijeme v nejpříznivější době naší více než tisícileté historie.  Měli bychom proto jasně, hrdě a sebevědomě říci, že založení Československa – přes všechny peripetie, kterými jsme za uplynulých 100 let procházeli – považujeme za jednoznačné pozitivum, které si nikdy a nikým nesmíme nechat znesvětit. Zejména ne těmi, kteří si naši samostatnost a suverenitu nikdy nepřáli a kteří v ní viděli (a vidí) jen chyby a rizika. Česká republika je dnes úspěšnou a prosperující zemí, která žije v bezpečí, která nemá žádné vážné problémy se svými sousedy a která nečelí bezprostřednímu vnějšímu ohrožení. Před 100 lety to bylo jiné a jiné to bylo i  ve většině okamžiků minulého století.
6. 10. 2018 11:05

Migraci se Institut Václava Klause věnuje už dlouhou dobu. Počátkem září 2015 jsme vydali petici s názvem Výzva občanů České republiky vládě a Parlamentu ČR, kterou podepsalo téměř 100 000 občanů naší země. V prosinci 2015 byla v češtině vydána kniha Václava Klause a Jiřího Weigla Stěhování národů, která má v současnosti také osm zahraničních vydání. Počátkem roku 2016 jsme vydali – v největším nákladu ze všech našich publikací za uplynulých 20 let – sborník s názvem Masová imigrace – Záchrana, nebo zkáza Evropy? V prosinci 2016 jsme vydali knihu našeho spolupracovníka Tomáše Břicháčka Unie ve víru migrační krize. V červnu 2017 jsme vydali speciální Newsletter Plus s názvem Vystupme z Unie, dokud je čas, který byl reakcí na rozhodnutí EU zahájit s Českou republikou řízení kvůli tzv. nerespektování přijímání migrantů na základě Bruselem nadiktovaných kvót. To jsou publikace knižní, jinak jsme publikovali desítky či stovky článků a rozhovorů a přednesli na toto téma desítky projevů doma i v cizině. Organizovali jsme na toto téma i několik seminářů. Opakovaně jsme říkali, že nám nevadí – jako panu Junckerovi nebo paní Merkelové – jen nelegální migrace, my považujeme za fatální evropský (a v tomto smyslu i český) problém masovou migraci do Evropy jako takovou.

27. 6. 2018 10:28
Politický, intelektuální i mediální establishment zemí Západu se cítí ohrožen rostoucí nespokojeností nemalé části občanů s jeho politikou a chováním. Přechází proto do protiútoku. Vytvořil, resp. přisvojil si, dnes módní koncept tzv. liberální demokracie, prohlašuje jej za jediný správný a arogantně tvrdí, že je tato jím velebená „liberální demokracie ohrožena nástupem autoritativních vládců a s nimi spojeným populismem“. To není přímý citát výroku nějakého konkrétního autora. To je jakýsi sumář, v tomto duchu píše a mluví mnoho autorů a politiků. Je to náš pokus o vystižení podstaty problému, který nás již dlouhou dobu nesmírně tíží. Pojem „liberální demokracie“ není neutrálním politologickým termínem, stal se v současnosti propagandistickým heslem. Nemá smyslu zabývat se tím, zda a jak ho někdo v minulosti použil. Mluvíme o dnešku. Jeho smyslem je zúžit pojem demokracie – jako obecného prostoru a mechanismu pro otevřenou politickou soutěž – na jednu jedinou podobu uspořádání společnosti. A tím vlastně demokracii jako takovou sprovodit ze světa.
2. 6. 2018 16:32

Na počátku letošního roku, při plánování našich akcí na rok 2018, jsme v IVK přemýšleli o tom, zda máme naším standardním seminářem určitě ne oslavit, ale připomenout dvousté výročí narození Karla Marxe. Nakonec jsme tento nápad opustili, a to ze dvou hlavních důvodů. Marx už nikoho z nás moc nezajímá, a navíc kolem sebe nemáme nikoho, kdo se dnes Marxem – byť i třeba ze zcela odlišných ideových pohledů – zabývá. Nikdo už v naší zemi v dnešní době o Marxovi nepíše ani kritické, ani obdivné knihy. Jedna věc ale změnila náš postoj.  Evropu nečekaná zpráva, že při odhalení sochy Marxe v Trevíru přednese  slavnostní projev nejvyšší funkcionář Evropské unie Jean-Claude Juncker. To mnozí z nás musí chápat jako formální uznání Marxe, jako ostentativní přehlédnutí všech negativních, s ním spojených věcí a jako propojení Marxe s myšlenkou Evropské unie. Německá AfD na to reagovala uspořádáním skutečně „alternativní“ (nikoli oslavné) akce, na kterou mne pozvala jako hlavního řečníka. Tím jsem se prvně v životě dostal do tohoto krásného historického města nedaleko Lucemburska na březích řeky Mosely a přináším zde postřehy z cesty.

2. 6. 2018 16:25

Vážná ekonomická diskuse nejen u nás, ale i v celé Evropě chybí, protože zásadní ekonomické téma (tím není, kterou dálnici postavit či jak velké subvence dát „zelené“ energii) je – pro dnešek, snad ne pro zítřek a doufejme, že určitě ne pro pozítřek –rozhodnuto. V západním světě – přes naprostou nedůvěru v politiku a politiky – zcela jednoznačně zvítězila víra v moudrost státu a v potřebnost velmi extenzivních státních zásahů. Zcela jednoznačně zvítězilo i všeobecné přesvědčení o rozsáhlém a tudíž nepřijatelném selhávání trhu. My, kteří jsme vždy mluvili jak o nemoudrosti státu a o průhledné zájmové zaujatosti státní byrokracie a jí radících expertů, tak o úžasné síle trhu, jsme evidentně prohráli. Víra ve stát – napravující chyby trhu – zvítězila ve všech politických stranách i u převážné většiny Hofferových „scribes“ (což je úžasné, ale nepřeložitelné slovo, snad „píšících intelektuálů“).

27. 4. 2018 7:52
V únorovém vydání časopisu Echo (č. 8, 2018) jsme si v našem institutu přečetli úryvky z redakcí časopisu organizované diskuse o „romském holocaustu“ a zaujaly nás v ní názory a postoje historika Vojenského historického ústavu Jiřího Plachého. V ne příliš přátelské diskusi mimo jiné odmítal přijmout termín „česká kriminální policie“, neboť to podle něho nebyla „česká kriminální policie, ale protektorátní kriminální policie, podřízená německému velitelství“. Tento rozdíl považujeme za zcela zásadní.Dr. Plachého jsme proto pozvali na naše už tradiční hanspaulské Rozmluvy, které se staly příležitostí – v malém fóru necelých dvaceti účastníků – diskutovat některá novodobá historická témata. Mluvíme-li dnes o Mnichovu, o okupaci, o II. světové válce, o masovém vyvražďování Židů, ukazuje se, že odcházejí pamětníci, což „povoluje“ zcela novou kvalitu relativizace těchto událostí. To považujeme za mimořádně varovné. Pro drtivou většinu dnes žijících lidí je to už pouhé teoretizování o něčem neprožitém. Nejhrůznější fakta tohoto období proto ztrácejí kontext, stále více je vytvářen dojem, že šlo o sadistické individuální činy a nikoli o oficiální politiku jednoho, do té doby vysoce civilizovaného a kulturního státu. Masové vraždění bylo oficiální politikou Hitlerova Německa.
27. 4. 2018 6:43
Očekáváte ode mne kritický projev k tématu Evropské unie. Snad Vás v tomto ohledu nezklamu, ale je třeba říci, že se v poslední době v Evropě něco významného mění. Pronést kritickou řeč k EU dnes už není hrdinským činem. Dnes je normální, ne-li dokonce povinné, Evropskou unii kritizovat. To už dělají skoro všichni s výjimkou bruselské administrativy a na ni napojených skupin de facto aktivistů v jednotlivých členských zemích EU. Dnes už je třeba k obhajování EU nemalé lidské statečnosti. Je proto zcela logické, že to dělá jen málokdo. Člověk musí být mimořádně zarputilý a necitlivý, aby tragické defekty Evropské unie neviděl. Já se zde ale nebudu pokoušet prezentovat apologetiku EU. Tak statečný zase nejsem. Můj odlišný pohled oproti politicky korektní, tedy povolené kritice EU je v tom, že dlouhou dobu diskutované defekty EU označuji za vrozené vady (Geburtsdefekte), tedy nikoli za problémy, které je možné vyřešit snad dobře míněnými, ale ve starých kolejích jdoucími reformami EU. Ostrost mého pohledu, kterou radši avizuji hned na počátku, je spojena s mými životními zkušenostmi.
14. 2. 2018 14:43
IVK není náboženskou nebo církevní institucí, ale přesto nám není jedno, co se v katolické církvi – této velmi významné součásti naší společnosti – děje, kam směřuje, jakou úlohu sehrává nebo sehrávat má. Hlavně nám ale není jedno, co se děje v naší zemi. Proto nás rozhořčuje kampaň proti pražskému arcibiskupovi a českému primasovi kardinálovi Dukovi, kterou se skupina katolických progresivistů snaží u nás rozpoutat. Tato kampaň má formu denunciačního dopisu papeži. Navazuje tak na naši nejhorší udavačskou tradici, která v našich dějinách obvykle předznamenávala rozvrat, společenské tragédie a cizí nadvládu. Sto českých laiků napsalo do Vatikánu papeži, aby neprodlužoval mandát pražskému arcibiskupovi Dominiku Dukovi. Mělo být těch signatářů o jednoho méně a podobnost s 99 pragováky z roku 1968 by byla dokonalá.
5. 1. 2018 16:51
Před několika týdny jsem v rychlosti a s pocitem, že je to ještě strašně daleko a že je dost času, navrhl název svého vystoupení na Euro business breakfast  ve znění „Evropa má pořád problém a my s ní“. Teď bych dodal „my i kvůli ní“. Ten první  název platil před hrozivou zprávou o blížícím se schválení projektu Dublin IV, který hrozí být revoluční změnou nejen azylového řízení v EU, ale i celé podstaty EU. Už jsem zde v prosincovém čtvrtečním ránu mluvil mnohokráte a vždy bylo těžké vymyslet název. Pro mne je to to nejtěžší. Od názvu se všechno odvíjí, alespoň pro mne. Já názvy beru vážně. Naopak mne zlobí, že je mnoho řečníků vážně nebere. Zkontroloval jsem i název svého loňského vystoupení, který byl „Západ na cestě změny: nastává něco takového i u nás?“. Ten se mi – viděno dnešníma očima – moc nepovedl. Nejsem si jist oběma částmi tohoto názvu, tedy ani o Západě, ani o nás.
5. 1. 2018 16:40

Zásadně a zcela rezolutně protestujeme proti rozhodnutí EU zahájit s Českou republikou řízení kvůli tzv. nerespektování přijímání migrantů na základě Bruselem nadiktovaných kvót. Protestujeme proti snaze trestat nás a přinutit nás k poslušnosti. I těm, kteří to ještě nevěděli, ukázala tímto svým krokem Evropská komise, jaké je postavení České republiky v Evropské unii a jaké s námi její vrcholní představitelé mají úmysly. Odmítáme pokračující bagatelizaci toho, co se v úterý 13. června 2017, stalo. Jde o novou, dosud nevídanou věc. Odmítáme záměr povinně dosídlovat území našeho státu cizinci. Odmítáme dopustit přeměnu naší země v multikulturní společnost nepřizpůsobivých komunit, jaké vidíme v současnosti ve Francii či Velké Británii. A to ještě nezmiňujeme s masovou migrací spojený dnes už téměř každodenní terorismus. Odmítáme argument, že musíme „být u toho“, že musíme „být přítomni“ rozhodování, že musíme být v tak zvaném „tvrdém jádru“ unie. U rozhodovacích procesů v EU sice dnes jsme, ale my nerozhodujeme. Naše přítomnost nemá fakticky žádný význam.

15. 12. 2017 12:59

Mnozí, a já osobně to cítím velmi silně, považujeme za zcela mimořádné, v podstatě za unikátní a za dlouhou dobu více než potřebné, že se nám podařilo přivést bývalého slovenského premiéra Vladimíra Mečiara do Prahy a pozvat ho k veřejnému vystoupení. Naším záměrem je touto formou připomenout 25. výročí výjimečně přátelského, pečlivě a zodpovědně organizovaného a na kooperativní bázi koncipovaného rozdělení Československa. Všechna tato adjektiva jsou důležitá. Většina dělení států v dávné i nedávné historii byla děleními nepřátelskými, neorganizovanými a nepřipravenými, a proto nevyhnutelně chaotickými. Proběhla s vysokými náklady, často i se ztrátami lidských životů. Jsem přesvědčen, že to bylo proto, že k nim docházelo bez plnohodnotné, druhou stranu plně respektující spolupráce a vzájemného pochopení. Z doby nedávno minulé stačí vzpomenout rozpad (nikoli rozdělení) Jugoslávie nebo zcela nekooperativně proběhlé ukončení existence Sovětského svazu. I současné úsilí Velké Británie o vymanění se z Evropské unie je až dosud také zcela nekooperativní (ne náhodou se používají slova hard a soft brexit), velmi nekooperativní bylo a je jednání Madridu s Katalánskem. V této terminologii musíme říci, že naše rozdělení bylo mimořádně soft – zejména z hlediska mezilidských vztahů.

7. 12. 2017 10:22

Když jsem v sobotu po sedmé hodině večer pronášel na iDnes.cz svůj první komentář po zveřejnění výsledků našich parlamentních voleb, podvědomě jsem jako první tezi řekl, že volby byly vítězstvím demokracie, že volič promluvil a že ti, kteří nevyhráli, by měli jejich výsledky respektovat. To byl z mé strany zcela automaticky a spontánně vyslovený výrok. Žádné – s výsledky voleb nespokojené – politiky a komentátory jsem v tu chvíli ještě neslyšel. Ukázalo se to být prohlášením téměř prorockým. Vynechám komentáře u nás doma, aby mé dnešní věty nebyly považovány za domácí politický souboj. Bál jsem se reakcí ve světě. Proto jsem hned v pondělí rád přijal výzvu napsat komentáře pro německou Junge Freiheit a pro švýcarské Weltwoche. Impuls k napsání tohoto textu však přišel až při úterní snídani ve vídeňském hotelu. Číšnice mi přinesla rakouský Kurier a já nevěřil svým očím. Nadpis na titulní stránce: Tschechien, von der Demokratie frustriert (Česko – frustrace z demokracie) mne ohromil. A pobouřil. Je to nesmírně nebezpečná interpretace našich voleb a je to velmi nemilý pokus znevažovat naši zemi v Rakousku.

3. 10. 2017 0:00

Vlastenectví je vydáváno za šovinismus, demokratický stát za překonanou instituci. Vše přirozené, a proto dosud většinově spontánně přijímané, je vydáváno za překonané a málo zajímavé. Vše tradiční a konzervativní je vydáváno za zastaralé a nemoderní, je zesměšňováno a je vylučováno ze společenského dialogu.

26. 9. 2017 7:35
Výsledek německých voleb je obrovským povzbuzením pro všechny české i evropské demokraty. Úžasným výsledkem je ztráta čtvrtiny hlasů merkelovské CDU, pětiny hlasů schulzovské SPD a naopak zisk 13 % hlasů politickým a mediálním establishmentem démonizované AFD. Jsem velmi rád, že jsem mohl svoji podporu AFD v posledních týdnech a měsících opakovaně vyjadřovat přímo na německé půdě na řadě předvolebních shromáždění. Ukázalo se, že ne všichni Němci se nechali zastrašit nenávistnou propagandou proti AFD, kterou nakonec zvolil každý sedmý německý občan. Je to i velký impuls pro volby u nás, snad se ani občané ČR nenechají ovlivnit mediální propagandou a použijí vlastní rozum. Výsledek dnešních voleb v Německu je pro Angelu Merkelovou Pyrrhovým vítězstvím.
17. 9. 2017 10:38

T.G. Masaryk byl, a to mimo jakoukoli pochybnost, největší osobností české politiky 20. století. Zdůrazňuji-li toto, je to teze, která je – alespoň pro mne – vytknuta před závorku. Je to tedy něco, co stačí konstatovat, něco, k čemu není třeba přidávat žádné nové argumenty. Přesto – nebo snad právě proto – je třeba velmi pečlivě hledat vhodný – ve smyslu „produktivní“ – úhel pohledu na něj. Je to zejména proto, že možná až přecitlivěle vnímám, že se u nás rozmáhá vážné nebezpečí jen formalistické adorace tohoto velikána českých dějin a stejně tak se rozmáhá nebezpečí absence seriózní analýzy jeho samotného, jeho doby a obrazu, který o něm byl vytvořen v době minulé, obrazu, který přežívá dodnes, obrazu, který je i dnes vědomě pěstován.

18. 8. 2017 9:33
Velmi si vážím Jagellonskou ceny od univerzity v Toruni, která je nejvyšším oceněním, které tato univerzita uděluje. Jako Čech ji přijímám s velkou pokorou. Jagellonské období bylo pro naše vzájemné vztahy v minulosti velmi důležité a je inspirací i pro dnešek. Před 600 lety se Poláci, Češi a Maďaři (a spolu s nimi i Slováci) s Jagellonci v čele společně bránili proti hrozbám přicházejícím jak ze západu (od německých křižáků), tak z jihu (tureckou, muslimskou invazí). I když to netrvalo dlouho, dalo nám to příklad vhodný následování – do jisté míry a ve zcela nových historických podmínkách se rozvíjí pod hlavičkou Visegrádské čtyřky.
6. 8. 2017 9:01

Je to jediná cesta, jak náš stát, který jsme zdědili od našich předků a který máme povinnost jako svébytnou entitu předat budoucím generacím, udržet a zachránit. Naše přítomnost v EU nemá fakticky žádný význam neboť EU rozhoduje o nás bez nás. Odmítáme její zhoubnou, silou prosazovanou politiku jako celek. Odmítáme její záměr povinně dosídlovat území našeho státu cizinci s nimiž je spojený téměř každodenní terorismus. Rezolutně protestujeme proti rozhodnutí EU trestat nás za nepříjímání těchto nebezpečných migrantů na základě jí nadiktovaných kvót.

2. 8. 2017 9:32

Odvažuji se vyjádřit svůj pevný, a dlouhou dobu známý, názor k vhodnosti společné evropské měny pro Evropu. Pro Evropu znamená euro systémový posun, systémovou změnu. Tomu, co ekonomové – skuteční ekonomové, nikoli ekonomickými tituly ověnčení apologeti libovolného prvku evropského unifikačního procesu – celá desetiletí říkají, nebylo a ani dnes není nasloucháno. Zejména těmi, kteří o těchto věcech rozhodují. Nejde jen o ekonomické argumenty. Totéž platí i o tom, co k dnešní verzi evropské integrace říkají politologové a zástupci dalších společensko-vědních oborů. Říkat too bohužel nestačí chybí-li naslouchání. A toto naslouchání se v Evropě bohužel nekoná. 

16. 7. 2017 10:18

Rozhodnutí Evropské komise zahájit „řízení“ s neposlušnými členskými zeměmi, tedy se zeměmi, které se odvážily nechtít akceptovat Bruselem, a zejména Německem vynucované migrační kvóty, u nás vyvolalo odmítavé reakce. Přesto mi dnes někdo zcela absurdně napsal, že „je nám Unie dobrá právě jako dojná kráva“, která se má „postarat o český blahobyt“. Že Unie s naším blahobytem nemá nic společného, je – alespoň doufám – většině lidí u nás zřejmé. Asi abych si úplně nezoufal, jiný pisatel mi napsal lepší výrok: „Byli jsme před dotacemi, budeme i po nich. Tak výhodné, jak se mnohdy uvádí, pro nás zdaleka nejsou“. To je elementární pravda.

17. 6. 2017 7:01
1. Zásadně a zcela rezolutně protestujeme v IVK proti rozhodnutí EU zahájit s Českou republikou řízení kvůli tzv. nerespektování přijímání migrantů na základě Bruselem nadiktovaných kvót. Protestujeme proti snaze trestat nás a přinutit nás k poslušnosti.

2. I těm, kteří to ještě nevěděli, ukázala tímto svým krokem Evropská komise, jaké je postavení České republiky v Evropské unii a jaké s námi její vrcholní představitelé mají úmysly.

3. Odmítáme pokračující bagatelizaci toho, co se právě teď, v úterý 13. června 2017, stalo. Jde o novou, dosud nevídanou věc. Odmítáme záměr povinně dosídlovat území našeho státu cizinci. Odmítáme dopustit přeměnu naší země v multikulturní společnost nepřizpůsobivých komunit, jaké vidíme v současnosti ve Francii či Velké Británii. A to ještě nezmiňujeme s masovou migrací spojený dnes už téměř každodenní terorismus.

11. 5. 2017 11:30

Politická zápletka, kterou vyvolal svým oznámením demise vlády v úterý 2. května 2017 premiér Sobotka, není v tuto chvíli ani zdaleka dořešena a jakýkoli komentář do týdeníku je riskantním krokem. Říkám to ve čtvrtek odpoledne, kdy píši tento komentář, který vyjde v úterý 9. května a ani za těchto pět dní konec této epizody ještě nenastane. Za uplynulé první dva dny však vykazuje tato událost zajímavou dynamiku a odkrývá nové možnosti. V úterý odpoledne jsem vydal krátké prohlášení: „Ze strany premiéra Sobotky je to nečekaně dlouhý osvobozující odkop míče od vlastní branky a přenesení hry na polovinu soupeře. Nyní jde o to, jak zareaguje soupeř, ale to nechci předvídat. Nepředpokládám, že by to byl se soupeřem předem dohodnutý tah. Soupeř bude proto mít co k přemýšlení.“ Byl jsem překvapen, že tomuto mému komentáři leckdo nerozuměl. Kritikům se zdálo, že nabídkou demise vlády nebylo zformulováno žádné dlouhodobé, nebo aspoň do voleb platící řešení.

2. 5. 2017 6:39

V Moskvě jsem byl naposledy v prosinci 2014. Čekal jsem „mráz jako v Rusku“ (jak se u nás často říká), ale v Praze bylo ráno minus 14 °C a v Moskvě – jak hlásil kapitán letadla při startu – jen minus 6 °C. Nic není, jak bývalo, už i ten mráz putuje opačným směrem. I ta Mlynářova kniha Mráz přichází z Kremlu (z roku 1978) by možná zasloužila trochu přepsat. Někteří u nás, kteří trochu zaspali pár desetiletí, by ji však bez váhání aplikovali i na dnešek. Dvakrát jsem vynechal, ale letos jedu opět na Gajdarovské fórum. Zjišťuji, že už u nás nové generace neznají jméno Jegora Gajdara[1], jednoho z prvních postkomunistických předsedů vlády Ruska, na počátku 90. let, které každoročně přivádí do Moskvy kromě tisíců ruských účastníků i desítky nebo spíše stovky řečníků ze zahraničí. Na panelu, ve kterém jsem mluvil, byl např. hlavní komentátor Financial Times Wolf, místopředseda Evropského parlamentu Lambsdorff, ale i bývalý rakouský eurokomisař F. Fischler.

2. 5. 2017 6:10

Zápis z desátých Rozmluv na Hanspaulce: tématem byla zahraniční politika a EU

DOKUMENTY, 27. 4. 2017

Ve středu 26. dubna 2017 se v hanspaulském zámečku, sídle IVK, uskutečnily již desáté Rozmluvy, tato neveřejná, velikostí největší místnosti na zámečku limitovaná akce. Jsou to skutečné rozmluvy bez předem připravených referátů. Tématem bylo – podle pozvánky – „Na co si dát v evropské politice po německých volbách pozor v období našich volebních a povolebních nejistot – jaké jsou naše zájmy?“. Rozmluv se zúčastnilo dvacet účastníků – teoretiků, bývalých politiků, velvyslanců bývalých i současných, jen tří v dnešní době aktivní politici. Obáváme se změn po německých, francouzských, ale i našich volbách a nebezpečného vakua, které po nich může vzniknout. Obáváme se, že zejména německá politika může – s využitím slabosti dalších evropských hráčů – tohoto vakua využít k dalším radikálním krokům k „utáhnutí šroubů“ evropské integrace a k urychlenému vytvoření německé Evropy. Důvodem by to mělo být k zásadnímu zamyšlení právě u nás, v České republice, kde dlouhodobé koncepční zahraničně-politické uvažování více méně absentuje.

4. 4. 2017 10:15

Měl jsem málo času, a proto jsem si myslel, že z cesty na Maltu na konferenci  Institutu Borise Mintse věnované především problému vody, sucha a desertifikace, nebudu psát žádné zápisky (ač jsem tam ještě nikdy nebyl), ale motivovalo mne čekání na letišti ve Vídni. Malta má předsednictví EU (nejmenší státu EU, který má jen necelého půl milionu obyvatel), a proto tam právě teď cestuje z EU kde kdo. Jen moje konference nemá s EU nic společného, ač na ní mluví i maltský ministerský předseda. Na letišti ve Vídni se setkávám s rakouským vicekancléřem Mitterlehnerem a ministrem zahraničí Kurzem, kteří jedou na Maltu na zasedání EPP (European People´s Party), frakce Evropského parlamentu. (V průběhu svého pobytu jsem pochopil, že na Maltě byli ve stejnou dobu Juncker, Merkelová, Berlusconi a mnoho dalších.) Mysleli si nejdříve, že já tam jedu na stejnou akci jako oni – ale já tam už nepatřím. V tomto seskupení evropských lidovců není v současnosti už ani ODS. Je tam jistě ale KDU-ČSL a také „lidovecká“ TOP 09. Proto mne už potom ani tolik nepřekvapilo, že v letadle potkávám člověka, který neletěl z Prahy, ale ze své Vídně – Karla Schwarzenberga. Vidím delegaci ze Slovenska, prezidentku Litvy a zástupce dalších zemí evropského východu. Sedím v business class, rakouský vicekancléř a ministr zahraničí v běžné economy class. Už jsem na tyto lidi trochu zapomněl, ale tyto delegace jsem na vídeňském letišti zpozoroval až v okamžiku, kdy se kolem mne začaly „hemžit“ ustaraně, nevyspale a vyčerpaně se tvářící mladé dámy v tmavomodrých kostýmcích, tak se odlišující od běžných leteckých pasažérů. Ještě horší jsou ale mužští adjutanti.

28. 12. 2016 6:56

Egypt je místo, kde jsem byl – mimo evropský kontinent (s výjimkou USA) – v cizině nejvícekrát. Prvně dokonce již v mém předpolitickém životě (v roce 1967 jsem tu hrál basketbal). Naposledy jsem v Káhiře byl před šesti lety. Z historického hlediska je šest let nic, ale tentokráte jsem tam jel s vědomím, že jedu do jiného Egypta, do Egypta změněného „Arabským jarem“, z vnějšku importovanou „revolucí“, která v sobě měla – snad jako všechny revoluce – nemalý kontrarevoluční prvek. Možná dominující. Bylo „bořením“ státu, ale – jak jsem se snažil říci na konferenci ARADO (Arab Development Organization), kde jsem byl spolu se svým dlouholetým dobrým přítelem Amre Moussou, v 90. letech ministrem zahraničí Egypta, v minulé dekádě generálním sekretářem Ligy arabských států hlavním řečníkem – rozbourání státu většinou nezvyšuje svobodu lidí a demokracii v zemi, ale vyvolává chaos, anarchii, „disorder“.

7. 12. 2016 16:02

Po celou dobu mého působení v prezidentském úřadu byl Jindřich Forejt jedním z mých nejbližších spolupracovníků, a i proto mě zacházení s ním lidsky velmi zasáhlo. Po dobu deseti let jsem s ním byl na Pražském hradě v každodenním osobním kontaktu a to, co se s ním dnes děje, je zcela nezasloužené. Je to nedůstojné i těch, kteří štvanici na ředitele protokolu Kanceláře prezidenta republiky rozpoutali. Rezolutně proto odsuzuji nucený odchod z jeho funkce a jeho profesní i lidskou diskreditaci.

25. 11. 2016 16:38

 Z krátkých cest do ciziny „Zápisky“ nepíšu. Nemám dostatek zážitků, které by stály za zaznamenání. Pár hodin a jedna noc v Curychu mezi takové cesty patří. Proto jsem nic psát nechtěl. Přesto mne k tomu jedna věta vyprovokovala.

27. 10. 2016 9:50

Je o mne známo, že jsem přísným kritikem EU. Nijak to neskrývám, nijak se za to neomlouvám. Dříve jsem byl více osamocen. Dnes už to navíc není postojem až zas tak výjimečným. Přesvědčených a přesvědčivých apologetů dnešní reality evropské integrace je už dnes strašně málo. Chtěl bych ale předeslat, že mi vždy šlo a jde i teď o kritiku konstruktivní, ne destruktivní.

3. 10. 2016 16:07

Dnes ráno 27.9.2016 mi na mobilu „pípla“ zpráva, která obsahovala sdělení, že „naprostá většina obyvatel planety, 92 procent, žije v místech, kde znečištění ovzduší překračuje limity stanovené Světovou zdravotnickou organizací“. Tato zpráva je absurdní a hloupá. Neříká vůbec nic o zdraví nebo nezdraví lidí a to ani těch nebohých 92 procent veškerého lidstva. Říká jen a jedině cosi podstatného o bezmezné hlouposti a zaslepenosti environmentalismem nakažených úředníků WHO (Světové zdravotnické organizace) a jejich rádoby odborných poradců.

27. 7. 2016 9:19

Už více než dvě desetiletí jezdím na velmi kvalitní, tzv. Athénský seminář, organizovaný Minosem Zombanakisem a jeho syny. Byl založen v roce 1979. Minos se v průběhu letošního semináře dožil v úžasné kondici 90ti let. Seminář má striktně daných 40 účastníků (trochu po řecku, genderově nevyváženě v poměru 38:2, tedy jen 2 ženy), zhruba dvě třetiny účastníků přijíždějí už řadu let. Je to značně kosmopolitní společnost – od USA po Saudskou Arábii. Jen dva účastníci byli letos z bývalého komunistického světa – prorektor moskevského MGIMO a já. Přesto už je to politicky korektní a multikulturální – jména účastníků (s několika řádky o nich) jsou už bez národnosti. Dovolte, abych s epodělil o to jaké byly mé poznatky, nebo možmá spíše zážitky z letošního Athénského semináře:

9. 7. 2016 16:58

První pobrexitovský víkend jsem mluvil na konferenci v Monte Carlu (a bydlel v Cap Ferrat). V nadpisu konference byla otázka „Je představitelná alternativní Evropa?“. Hlavní řečníci byli tři – bývalá francouzská ministryně pro Evropu, dnes předsedkyně zahraničního výboru francouzského parlamentu, Élisabeth Guigou, bývalý britský ministr financí z éry Margaret Thatcher Nigel Lawson a já.

8. 6. 2016 8:41

Třikrát jsem byl v Izraeli na oficiální státní návštěvě, teď poprvé jako (skoro) privátní osoba. Byla to nejdříve má návštěva ve funkci předsedy vlády u tehdejšího předsedy izraelské vlády Jicchaka Rabina, potom kratičká smutná cesta na událost tragickou – na pohřeb izraelským fanatickým atentátníkem zavražděného Rabina, a do třetice návštěva prezidenta republiky u izraelského prezidenta Kacava.

16. 5. 2016 9:55

Na kongresu AfD ve Stuttgartu jsem promluvil tak, že to Deutsche Welle označila za nejemotivnější projev kongresu. Mluvil jsem však tiše, ani jednou jsem nezvýšil hlas. Působit mohl jen obsah projevu. Viděl jsem tam také 1500 po zuby ozbrojených policistů, kteří i s vodními děly „bránili“ účastníky kongresu před extrémní levicí (v Německu zvanou ANTIFA). Kongres přijal desítky stran programového prohlášení, ale přesto se v médiích mluví, a to velmi nepřesně, jen o jediné věci: o odmítnutí islámu, což bylo politickým establishmentem v Německu okamžitě rezolutně odmítnuto a označeno za populismus. AfD ale pouze řeklo, že islám není kompatibilní s tradiční německou kulturou, pojetím civilizace, křesťanskými hodnotami.

7. 5. 2016 8:17

Přiznám se, že na konferenci Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů „Evropa v imigrační krizi: jaká jsou východiska?“ jsem přicházel s určitými rozpaky. Je to hlavně proto, že na téma migrace už bylo řečeno vše podstatné, že potřebné argumenty jsou známé. Kdo je slyšet chtěl, ten je slyšel. Seriózní dialog na toto klíčové téma naší současnosti bohužel stále ještě nenastal. Není kde ho realizovat. Jsou organizovány pouze monology. Jsou to setkání těch, kteří mají stejný nebo velmi blízký názor. Obávám se, že i výběr dnešních řečníků na tomto fóru probíhal stejným způsobem. Nevytýkám to organizátorům. Připouštím, že ti, kteří mají názor jiný, zájem sem dnes přijít nemají.

29. 4. 2016 14:51

Veřejnost si musela všimnout, a i my v IVK jsme si toho všimli, že ODS 25. výročí svého založení příliš neoslavuje, resp. že se na něj dívá s nemalými rozpaky. Má to řadu příčin. Některým rozumím, některým nikoli. Projevuje se prodlužující se časový odstup od jejího založení, projevují se důsledky změn ve struktuře členské základny, došlo k výrazné generační obměně. Svou roli hraje i síla nepřetržitého mediálního ataku. Narůstá ale i odlišnost ideová, což nevyhnutelné není. Podle mne to není ani žádoucí, ani prospěšné. V mnohém ohledu se již jedná o jinou stranu. Mé setkání s vedením ODS, které se uskutečnilo minulý týden, to jen potvrzuje.

15. 4. 2016 16:57

Otázka, zda přežije Evropa současnou migrační vlnu, kterou vybrali studenti jako název mého vystoupení na Vysoké škole finanční a správní, je nejen plně legitimní, ale je naprosto na místě. Není nadsázkou. Zkušenost mi říká, že si ji lidé v celé Evropě, myslím běžní, normální lidé, kladou dnes a denně. „Neběžní“ lidé, tzv. evropské elity, si ji bohužel nekladou. Ti v dnešní masové migraci nic nebezpečného nevidí nebo se alespoň tváří, že nevidí. Pokusím se vysvětlit, že se mýlí a proč se mýlí. Je třeba jim sdělit, že je tato migrační vlna, a masová migrace vůbec, pro Evropu osudovým nebezpečím. Nepodaří-li se to, je třeba tyto elity, což je pozice za jakou se považují, co nejrychleji vyměnit.

7. 3. 2016 16:55

Tématem imigrační krize a jejích ekonomických konsekvencí se v poslední době intenzivně zabývám a zabývá se jím celý náš institut, jak dokazují naše četné publikace, články a rozhovory. Vyvrcholením našich aktivit byla kniha Stěhování národů, vydaná v prosinci loňského roku. Přijal jsem název Imigrační krize, přesnější by ale bylo mluvit o krizi Evropy, resp. Evropské unie, nikoli způsobené, ale pouze zesílené a zviditelněné masivní migrační vlnou, ke které došlo v průběhu loňského roku.

23. 2. 2016 17:14

Pařížský summit byl šílený, ale bohužel úspěšný. I když jsou blouzniví propagátoři doktríny lidmi způsobeného globálního oteplování ne plně spokojeni, protože chtěli daleko více, je třeba přiznat, že uspěli. I když je stále více evidentní, že má tato doktrína už nikdy neopravitelné trhliny, které dnes a denně přibývají a narůstají, podařilo se jim toto téma udržet při životě. Nic jiného nepotřebovali. Dnes už se snad ani nepokoušejí obhajovat ono neobhajitelné novými argumenty.

20. 2. 2016 17:17

V Evropě probíhá válka, dalo by se – v německém kontextu – říci, že se jedná o nový „Kulturkampf“. Tentokráte je to válka evropských politických intelektuálních a mediálních elit s většinou obyvatel Evropy o evropskou budoucnost, o zachování evropské kultury, civilizace, životního stylu a konec konců i náboženství.

18. 11. 2015 17:27

17. listopad se stal jedním ze státních svátků České republiky právem. Den s tímto datem v naší novodobé historii dvakrát znamenal předěl ve vývoji naší země.

28. 9. 2015 16:43

 

 

 

V listopadu 2014 jsem v Bratislavě promluvil na Ekonomické univerzitě na téma „25 let od pádu komunismu“[1] a v březnu roku letošního na Panevropské vysoké škole s projevem nazvaným „Vyřeší stagnaci a další nemalé problémy Evropy přeměna EU v transferovou unii?“[2]. Zastával jsem názor, že nevyřeší.

8. 9. 2015 6:15

My, níže podepsaní občané České republiky, nechceme pasivně přihlížet tomu, jak naše státní instituce a političtí představitelé ztrácejí v této – pro náš stát přelomové – chvíli čas a nečiní to, co je podle Ústavy ČR jejich hlavní povinností. Tou je – na prvním místě – hájit zájmy a bezpečnost občanů České republiky. Masová migrace představuje zásadní ohrožení stability Evropy i jednotlivých členských zemí Evropské unie. Jsme konfrontováni se zásadní hrozbou pro budoucnost naší země

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Odebírejte Fragmenty

 

NEJVÍCE ČTENÉ ČLÁNKY

Kliknutím na obrázek získáte článek


Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %